Připravujeme

2. června 2019 v 8:48 | Salma Blanco

Na útěku

Město spalo, ponořené do tmy. Jenom bledý svit hvězd nám ozařoval cestu. Ukrývali jsme se v hlubokých stínech, vyhýbali se otevřeným prostranstvím a po celou dobu Lessly nepřestával bedlivě sledovat okolí. Tak jsme se proplížili nepozorovaně celým městem, až se můj průvodce zastavil u jedněch zadních dveří. Až po chvíli jsem si uvědomila, že je to penzion paní Sinclairové. Lessly tiše zaškrábal na dveře a ty se téměř ihned otevřely. Jako by někdo čekal přímo za nimi právě na náš příchod.
Tiše jsme vklouzli do temné chodby. Někde vzadu, na konci chodby slabě zářila lampa se zakrytým stínidlem a knotem staženým tak, aby vydávala jenom minimum světla. Teprve tady, za zavřenými dveřmi, Lessly promluvil.
"Vedu ji, paní Sinclairová. Udělejte všechno tak, jak jsme se domluvili. Jdu pro Charleyho, za chvíli jsme zpátky. Víte, co máte dělat."
Vdova Sinclairová stála hned za dveřmi, dlaní stínila plamen svíčky, kterou svírala v druhé ruce a mně věnovala jen letmý pohled, než kývla.
"Postarám se o ni. A vy buďte opatrný. Říkala jsem vám, že jsou schopni všeho. Ani netušíte, koho jste si proti sobě poštvali."
"Nemějte strach. Zvládneme to." Chystal se zase zmizet.
Chytila jsem ho za ruku.
"Kam jdete? Co se děje? A kde je Charley? Nemůžete mě tady teď nechat."
Zavrtěl hlavou a omluvně se usmál.
"Prosím, slečno Sanny, věřte nám. Tam venku je to pro vás teď hodně nebezpečný. Paní Sinclairová ví, co má dělat. Zůstaňte s ní a já vám slibuju, že se pro vás s Charleym brzo vrátíme. Všechno jde podle plánu, nemějte strach. Zvládneme to. Počítali jsme se vším, buďte klidná a věřte mi. Paní Sinclairová se o vás teď postará, jen musíte ještě chvíli být trpělivá a neudělat nic, co by mohlo všechno pokazit."
"Ale… já chci jít s vámi!" vyhrkla jsem naléhavě, ale znova jen zavrtěl hlavou a dřív, než jsem mu v tom mohla zabránit, strčil mi do rukou Charleyho tornu s příkazem, ať ji dobře opatruji, a vyklouzl z domu. Bez ohledu na jeho varování jsem se chtěla rozeběhnout za ním, ale zastavil mě nečekaně pevný stisk ruky paní Sinclairové.
"Nechte ho jít. Beztak byste se jim jenom pletla pod nohy."
Ohlédla jsem se na ni. Tón jejího hlasu nebyl zrovna přátelský. Na čí straně vlastně je? A proč je ochotná mi pomoci, když mne, jak se zdá, nemá právě v lásce?
Polkla jsem, abych zahnala náhlou úzkost, stahující mi hrdlo.
"Pojďte za mnou," přikázala mi tichým, ale důrazným hlasem a stále pevně svírala moji paži. Zřejmě mi tak moc nedůvěřovala. Bylo to vzájemné. Uvažovala jsem, jak moc je zasvěcená do Charleyho plánu. V současné chvíli byla jediná, kdo mi k tomu mohl něco říct a přestože bych se nejraději rozeběhla tmou hledat Charleyho, nakonec jsem ji následovala zšeřelým domem.
Kráčely jsme tiše spícím domem a jenom blikotající plamen svíčky v ženiných rukou chabě osvětloval temnotu kolem nás.
Beze slov jsme vystoupaly po dřevěném schodišti až do podkroví a tady, na konci chodby se paní Sinclairová konečně zastavila a chvíli jen tiše naslouchala. Přestože mne na jazyku pálilo nespočet otázek, neodvažovala jsem se promluvit. Zřejmě uspokojená poklidným tichem spícího domu, lehce kývla a sklonila se k dřevěnému obložení chodby a něco stiskla.
Ozvalo se lehounké cvaknutí a dřevěné obložení odskočilo od zdi, aby se změnilo v tajná dvířka. Prostor za nimi na nás dýchl dusnou tmou.
Vdova Sinclairová mi pokynula a nechala mne vejít první. Mezi dveřmi jsem malinko zaváhala. Není to jen další past?
Sporé světlo svíčky mihotavě osvětlovalo malý prostor pod střechou. Místnost byla prázdná, až na nízkou palandu, malou stoličku a prázdný kbelík s víkem. Strop se k jedné straně prudce svažoval téměř až k podlaze. Nikde jsem nespatřila okna. Byli jsme ve slepém rohu domu, těsně pod střechou, v místě, kde sousedící pokoje vytvářely prázdný nevyužitelný prostor.
Vdova vešla za mnou a přivřela tajná dvířka. Ve světle svíčky vířil starý prach a nutil mne ke kýchnutí.
"Musíte chvíli zůstat tady. Budete úplně potichu. Můžete si lehnout a spát. Postel a deka jsou čisté. Pokud budete mít potřebu, vykonejte ji do kbelíku. Nikam nechoďte, přijdu pro vás. Nesmíte se za žádných okolností prozradit, rozumíte?
"Kam šel Charley?" vyhrkla jsem první věc, která mne nejvíce tížila. "Nemohla bych jít raději za ním? Tady mu nebudu nic platná."
"Ne! Už jste to zkomplikovala dost. Nechte ho, ať dělá, co musí. Akorát mu překážíte a ohrožujete ho. Seďte tady a děkujte Bohu, že takový člověk, jako je pan Moxon je ochotný pomáhat - vám. Přijdu pro vás. Až bude čas."
Než odešla, sjela mne pohrdavým pohledem a potom za sebou tiše zaklapla dvířka. Svíčka - jediný zdroj světla, zmizela s ní.
Rozběhla jsem se k místu, kde jsem tušila dveře a šmátrala po zavíracím mechanismu. Marně. Pod mými prsty bylo jen hrubé dřevo. Zadřela jsem si třísku a nechala toho.
Jsem tedy opět uvězněná.
Potmě jsem dotápala k palandě, odložila na ni Charleyho tornu, plášť a klobouk a odevzdaně se posadila vedle. Křičet nemá smysl, nezbývá mi, než doufat, že vše probíhá tak, jak to Charley naplánoval.
 

Nová recenze - Zapomenout na lásku

29. srpna 2018 v 20:17 | Salma Blanco |  Zapomenout na lásku
Děkuji za recenzi zveřejněnou na webu Podporujeme české autory.

Autorka recenze: Jitka Kadlecová

Recenze k přečtení zde:


Hledám čtenáře

2. srpna 2018 v 18:50 | Salma Blanco
Hledám beta čtenáře pro své příběhy. Zájemci, pište mi přímo na e-mail: blanco.salma@gmail.com


The world needs more cowboys.
 


Inspirace na Vánoce - NEPOHÁDKY

6. prosince 2017 v 20:12 | Salma Blanco
http://www.databook.cz/nepohadky-3885

Knížka zdarma za recenzi

16. září 2017 v 19:47 | Salma Blanco

Pro všechny zájemce, recenzisty a blogery nebo prostě jenom fanoušky romantické literatury nabízím kteroukoliv ze svých knih zdarma, pouze za recenzi.

Máte-li zájem, napište mi na e-mail: blanco.salma@gmail.com

uveďte knihu, kterou si přejete zaslat, uveďte odkaz na váš blog nebo stránky a kniha bude vaše.

Na vaše recenze se těší

Salma Blanco



PS: Pokud nepreferujete právě žánr, kterému se věnuji, je možné najít si něco k recenzi podle své chuti na webu: KKnihy

http://www.kknihy.cz/recenze/

Další články


Kam dál